Dávám lemře týden, maximálně dva

Přemýšlíte jaká předsevzetí si dát na rok 2011? Přidejte se a začněte běhat. Já, lemra obecná, která doposud sportem nazývala a pravidelně se věnovala pouze ježdění na motorce a skákání padákem jsem díky rozhodnutí uběhnout ½ maraton najela na nový životní styl. Když to zatím zvládám já, zvládnete to také.

Někdy stačí první rozhodnutí v hlavě a Vaše tělo se smíří s novým režimem tak snadno, že se sami divíte. Najedete-li na tréninkový plán, nedáte si půl kila cukroví na posezení, nepopíjíte s přáteli v baru do rána. Trénink je dřina a vy víte, že alkohol a přejídání vám k lepším výkonům nepomohou. Pokrok je to, co Vám dělá radost. Větší radost, než velká studentská pečeť, která bude tížit nejen váš žaludek, ale i svědomí. Že, dámy a slečny!?  

Každý začátek je plný střídajících se kladných a záporných pocitů. Přes šesti lety jsem jeden takový začátek zažila 4000 metrů nad zemí. Seděla jsem v turboletu nad Prostějovem s padákem na zádech. Se stoupajícím číslem na výškoměru, stoupalo moje přesvědčení, že páchám sebevraždu. Proč opouštět plně funkční letadlo, dobrovolně a s úsměvem na rtech? Tenkrát jsem ostatní parašutisty považovala za bandu bláznů. Křičeli na sebe různá hesla, plácali se po ramenou se slovy „have a nice jump“ a vyskakovali po hlavě z letadla. Svých prvních deset výskoků z letadla jsem také křičela, ale hrůzou. Jednou jsem seděla na terase letiště a brečela, že nahoru už nejdu. Měla jsem strach. Zvítězila závislost na adrenalinu, kterou si tělo stihlo vybudovat. Po třiceti skocích jsem zjistila, že už bez skákání nemůžu být.

Na tyto pocity myslím pokaždé, když běžím a mám pocit, že moje nohy neuběhnou ani jeden kilometr, natož mých šest tréninkových. Všechno se jednou zlomí. Fyzička přijde i k těm největším lemrám a nesportovcům. Je to jen otázka času.

Proto Vám přeji ( ukusujíce jablko, sledujíce Popelku a o 1,5 kg za 14 dní tréninku lehčí )  krásné prožití svátků a správnou volbu novoročních předsevzetí.