Bulharská exotika

Pro mou generaci r.v. 81 neznámá země o které toho většina z mých vrstevníků moc neví. Naopak si nelze nepovšimnout zasněného výrazu našich babiček a maminek, které trávily na bulharském pobřeží první a kolikrát i jedinou dovolenou u moře. Balt nepočítám. Spojení studené vody a němčiny mi nepřijde jako správná prázdninová kombinace.  Jaké je tedy Bulharsko dnes? Umí nám nabídnout speciality a zajímavosti, které nás odlákají od dovolených v pulzující Itálii a Španělsku, olivami provoněném Řecku či provařeném Chorvatsku?

 Po pár přečtených článcích na internetu mě začíná Bulharsko zajímat i po historické stránce. V době, kdy se na území dnešní České Republiky přesouvaly slovanské kmeny a vznikala Sámova říše, v Bulharsku již zakládali první bulharský stát. Konkrétně roku 681. Neměl dlouhého trvání. V roce 1018 bylo území začleněno do Byzantské říše. Napadne Vás, že tenhle národ se umí rvát, protože  1118 vzniká Druhý Bulharský stát, který se drží až do druhé poloviny 14.století. Roku 1396 bylo Bulharsko opět začleněno na dalších pět století. Tentokrát do Osmanské říše. Asi se neradi nudí a rádi se perou.

 Díky divoké historii tohoto balkánského státu, najdete na území Bulharska rozmanité historické budovy. Je tu znát zásah Řeků i Turků. Nejen v architektuře, ale i v gastronomii.  A ruku na srdce, i v chování místního obyvatelstva.

 Začátek září se mi zdá ideální pro dovolenou s malým synem. Písčité pláže, rozumná cena a vidina levných nákupů. Co víc si přát, že? Volba padla na 4-hvězdičkový hotel nedaleko historického města Nesebear. Letadlo plné dětí mě jen utvrdilo ve správné volbě a hurá na hotel. Cestou z letiště si užívám exotiky ve formě azbuky. Naštěstí je tu vše psané i pro mladší ročníky srozumitelnou latinkou. Hotel je postaven v okázalém stylu se spoustou kýčů. Personál je příjemný, ale mimo recepci nikdo nemluví anglicky. V restauracích a obchodech v Neseberu se vám často stane, že místní personál pracoval v Čechách a tudíž je komunikace jednodušší. V případě, že se musíte domluvit s pouze bulharsky mluvícím Bulharem, doporučuji do konverzace přibrat ročníky, které zažily povinnou výuku ruštiny. Dovolenou jsem absolvovala se svou tetou a ta byla naprosto nadšená. „Konečně se někde domluvím“, vykřikovala během dovolené v pravidelných intervalech. Zkoušíme to tedy v duelu čeština x ruština a výsledky nejsou zase tak špatné. Na druhou stranu 4 hvězdičky u nás a v Bulharsku jsou rozdíl. Hotel je trochu opotřebovaný. Hádám mu stáří deset let, což mi brzy vyvrátí recepční, která tvrdí, že hotel má let pět. Zároveň mi během přátelského rozhovoru vypráví, že se turisté neumí k hotelu chovat. Jde na ní vidět, že ji sezóna unavila. Dozvídám se, že v hotelu je spoustu Rusů, Maďarů, Bulharů, Němců a Slováků. Češi minimálně a s těmi jsou nejmenší problémy. Jsem na své spoluobčany hrdá. Tohle je jedna z mála zemí, kde se dozvíte chválu na Čechy.

 První drsná realita nás potkala hned na pláži. Hotelová pláž s barem z dálky vypadala tak nějak „klasicky“. Bližší setkání už takové nebylo. Co uděláte na pláži, než si lehnete na lehátko? Namažete se opalovacím krémem. První, co uděláte v Bulharsku před zalehnutím není namazání svého bledého těla, ale sbírání odpadků po okolí. Obzvlášť, máte-li s sebou malé děti, které nechápou, že odpalky cigaret nejsou zrovna pochoutka. Černé moře Vám tu námahu vynahradí. Je i v září příjemné, čisté a jen mírně slané. Párkrát se nám stalo,že bylo pobřeží v invazi řas, ale to je příroda. Za to Bulhaři nemůžou.

 Při slušnostní konverzaci s okolními rodiči se dozvíte, že 3-hvězdičkový hotel je v Bulharsku špatná volba. All inclusive není pestrý a na výběr je jen minimum druhů ovoce a zeleniny. V našem hotelu jsme byli spokojeni. Nejlépe to asi vystihuje hláška jednoho Slováka z fronty na pizzu:“ Jaké to tu je? No, strava pravidelná…žerete pořád. Pitný režim pravidelný, pijete pořád.“

 Obsluha v hotelu je horší standart. Neusmívají se a mají vás rádi dokud po nich nic nechcete. Snad jen v Bulharsku se stane, že vedoucí hotelové restaurace je někdo, kdo umí pouze Bulharsky.

 Nechci na  Bulhary házet pouze negativní kritiku. Jsou prostě takoví a nehodlají se měnit ani kvůli turistům. Při nákupu se klidně dozvíte: „ You are buuuu“. V překladu:“ Jsi kráva“. A to jen proto, že se Vám nelíbí zboží a jdete o stánek dál. Je potřeba se tom zasmát. Přeci jen tomu obchodníkovi svítí celý den na hlavu slunce a za geny nemůže. V porovnání s Chorvatskem a jeho cenami, jež se hvězd dotýkají je to nebe a dudy.

 Během dovolené jsem potkala partu mladých lidí ze Sofie a díky nim věřím, že za 15 let bude Bulharsko někde jinde. Země, kde demokracie nastala ve stejném roce jako u nás si s ní neumí poradit. Jsou rozervaní svým hlubokým národním cítěním a náporem turistů.  Nechtějí se s Vámi bavit, ale něčím se živit musí. Oni si najdou rozumný kompromis, dejme jim čas. Já to zatím budu ráda pozorovat při občasné prázdninové návštěvě.